Spolek Zelenáč a Myslivecký kroužek Zelenáč Petrovice jsou propojené pod hlavičkou Spolku Zelenáč, a proto sdílejí společný znak.
V něm mají sojku obecnou (Garrulus glandarius), která letí směrem k pozorovateli a v zobáku drží žalud dubu letního (Quercus robur). Sojčina křídla v letu vytvářejí tvar srdce.
Sojku obecnou a žalud pozná drtivá většina dospělých i dětí. Sojka je známá díky pestrému zbarvení. Žije u nás v hojném počtu. Kdekdo ji tak viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši. Sojky jsou vidět nejen v lesích, ale i v parcích.
Sojka obecná patřila a patří mezi zvěř. Zvěří se rozumějí živočichové významní z hlediska myslivosti. V současné době se však již neloví. Je celoročně hájená.
V minulosti však lidé i u nás sojku lovili jako údajného škůdce drobného ptactva a dokonce ji někdy i jedli.
Z doby, kdy se sojka lovila, pochází i zvyk myslivců zdobit si své klobouky modrým sojčím pírkem. Tento obyčej přetrval dodnes.
Sojka obecná patří do čeledi krkavcovitých. Stejně jako všichni krkavcovití je velmi inteligentním ptákem. To se projevuje zejména v tom, že je schopna plánovat a uvažovat o budoucnosti. Na podzim si začíná vytvářet rozsáhlé zásoby potravy na zimu. Jedna jediná sojka dokáže schovat tisíce žaludů a bukvic. Má vynikající prostorovou paměť, a tak je schopna si vybavit místa většiny svých skrýší. Je vynalézavá. Učí se pozorováním. Je plachá, ostražitá a pozorná. Nic ji neunikne. Svým křikem varuje i ostatní obyvatele lesa před nebezpečím. Je učenlivá. Umí napodobovat hlasy jiných ptáků a zvířat. Dokáže vydávat vlastní unikátní zvuky. Je odolná. Umí se přizpůsobit změnám prostředí. Ze smíšených lesů, které jsou jejím původním prostředím, zalétává i do parků a zahrad. Když sojka v lese objeví mraveniště, zůstane u něj, roztáhne křídla a načepýří peří. Vyrušení a podráždění mravenci se začnou bránit a stříkají na sojku kyselinu mravenčí. Sojka někdy mravence chytí do zobáku a aktivně si ho roztírá do svého peří po celém těle. Proč to dělá? Kvůli hygieně. Kyselina mravenčí působí jako přírodní insekticid a dezinfekce. Pomáhá sojce zbavit se vnějších parazitů. kteří se jí usazují v peří.
Sojka obecná hraje důležitou a komplexní roli v lesních ekosystémech. Její oblíbenou potravou jsou žaludy. Právě ty si ráda schovává do skrýší na zimu. Občas na ně, navzdory výtečné paměti, zapomene. Z nich pak vyrostou duby. Sojka tak významně přispívá k přirozené obnově dubových lesů. Působí tak jako lesník. Její role v šíření dubů je natolik významná, že ji lesníci s úctou nazývají klíčovým činitelem přirozené obnovy dubů.
Žalud je plod dubu letního. Lze jej popsat jako jednosemennou nažku, která sedí v číšce. Stopka žaludu je dlouhá tři až sedm centimetrů. Délka stopky žaludu je jedním z rozpoznávacích znaků, kterým se odlišuje dub letní od dubu zimního. Dub zimní má zakrnělou nebo velmi krátkou stopku.
Sojka a žalud v sobě spojují myslivost, lesnictví i ochranu přírody.
Ze všech těchto důvodů je sojka obecná s žaludem v zobáku ideálním znakem pro Spolek Zelenáč a Myslivecký kroužek Zelenáč Petrovice.
Obrázek sojky s žaludem nakreslila Luciána Křížová.